Otevřela jsem ledničku a koukala na mě asi dva týdny stará otevřená láhev prosecca a jedno kvalitní bílé víno na příležitostnou skleničku.

Jelikož jsem měla strach, že to dopadne jako s posledním vínem, které jsem pila s kousky korku. Rozhodla jsem se dát šanci proseccu.

Žehnám šroubovacím uzávěrům a modlím se za klidný, nepřekyselený žaludek. A pokud je něco, v čem se opravdu musím zlepšit, pak je to otevírání láhve vína. Dost praktická dovednost na večerní psaní.

Někdy mě děsí, kolik věcí se dá učit. Děsí možná není přesné slovo – spíš mě to fascinuje. Můžete zkusit cokoliv a stejně by to na jeden život nestačilo.

Kdybych měla neomezeně času, přidala bych klavír. Klávesnice i klávesy mě nějak baví.

Teď si ale musím vystačit se dvěma lekcemi angličtiny týdně a s pochopením datové architektury, databází, datových skladů a Qliku.

V nové společnosti jsem osm dní a zatím jen vstřebávám. Nepřinesla jsem žádnou hodnotu, což je pro mojí hlavu peklo. V té předchozí jsem první týden dokázala ušetřit pět hodin měsíčně díky automatizaci.

Tady vlastně pracuju 24/7 – pořád přemýšlím, jak něco udělat, ale i samotné tvoření mi trvá věčnost.

Poprvé mám strach, že budu odejitá. Ale zároveň mě baví snažit se s tím vypořádat.

Zvyknout si na úplně nový styl práce, nový obor i nové softwary. Jeden krátký script mi zabere hodiny, ale je skvělé znovu začínat, učit se a vědět, že tady se bude pořád kam posouvat.

Mohla jsem zůstat v prostředí, kde už se vyznám a mít jistotu vyššího platu, ale dala jsem přednost tomu začít jinde – od začátku.

Čím dál víc přemýšlím o tom, jak kariéra ovlivňuje čas a naopak čas kariéru.

Vlna narození dětí v mém okolí stoupá a já jsem ve své generaci jedna z posledních „bez“. Občas mě to děsí, ale zároveň cítím, že teď ještě není ten správný moment.

Čas je zvláštní věc – není ho nekonečno. Vím to už ve 27 letech, a přesto mě baví klamat se tím, že ho mám pořád spoustu.

Jestli je ale něco, čemu už svůj čas dávat nechci, pak je to úklid domácnosti. Je to past.

Měla jsem měsíc volna a většinu z něj jsem… prošílela nad uklízením.

Pořád věřím, že ženy mají stejná práva na kariéru. Realita je ale taková, že často právě my vidíme každé smítko a neuklizená kuchyně nás vytočí víc než ostatní.

Co je špatného na tom mít uklízečku? Poslední dobou si s tou myšlenkou hrozně hraju. Možná to někomu připadá rozmazlené. Možná i je. Ale bez toho se dá work-life balance zvládat jen těžko.

Einstein prý definoval bláznovství jako dělat pořád dokola totéž a čekat jiný výsledek.

Pokud jde o domácí práce, jsem podle něj jasný případ – pořád doufám, že když uklidím, byt vydrží aspoň týden úhledný.

Oh wait.
Jsem blázen. Minimálně podle čtyř definic bláznovství.