30. 11. 1997

Nemám ráda větu: „Napište něco o sobě.“ Přesto je občas potřeba se představit. Před více než deseti lety jsem svůj příběh shrnula do jednoho odstavce – a od té doby jsem nenapsala lepší.

Celý příběh začal v neděli kolem 12 hodiny odpolední. Kdy přišla na svět 5 kilová kulička, „já,“ která se měla jmenovat Jakub. Pro překvapení mých rodičů, to ale byla malá, uřvaná holka. Pravděpodobně to byl těžký porod, takové malé velryby a mou mamku to dostatečně vyčerpalo, takže nebyla schopna stoprocentně přemýšlet. A to způsobilo to, že jsem dostala jméno Natálie. Celý rok nic a v rozmezí 25 ti dnů posledních 2 měsíců mám rozplánovat svá přání do svátku, narozenin a Vánoc. Jelikož jsou v kurzu měkké dárky, tak na to nejvíce doplácí můj šatník, který se začíná prohýbat pod těžkou váhou zimního oblečení. Ukrývá v sobě několik bundu všech barev, kabátů, oteplováků, svetrů, kulichů, šál a na léto je rád, že mi může alespoň nabídnout plavky po sestře. Ale to by k mému šatníků stačilo.

Z téhle doby si odnáším svou závislost na nakupování bund, jenže kromě šatníku na to doplácí i partner (A.), kterému neustále zabírám větší a větší část jeho skříně.