Když jsi tu nebyl, tak jsem spala uprostřed postele. 

– Takže už víš, kde je půlka postele?

Jo.

– Výborně, tak jí nepřekračuj.

Nebudu překračovat hranice. Nebudu překračovat hranice. Nebudu překračovat hranice. Nebudu překračovat hranice, pouze pokud mi bude pohodlnější je nepřekročit…

Po dlouhé době jsem překročila práh bytu. Následovalo přeskočit pár kaluží, nasednout do taxíku, vykročit na patník, projít dveřmi a byla jsem opět v další nemocnici. Gynekologie v této nemocnici sídlila na konci dlouhatánské úzké chodby, která byla z obou stran obsypaná dětskými obvoďáky. Dala jsem si tedy slalom mezi usoplenými a uchrchlanými dětmi.

Povedlo se mi prosmýknout až do čekárny, kde jsem si nestihla ani otevřít knihu od Patrika Hartla a byla jsem na řadě. Z ordinace vyšla milá sestřička, která mě pozvala dovnitř. Odložila jsem si a doktor se na mě obrátil se slovy „vyskoč si nahoru zlato“.  Já, která nesnáším, když mi někdo cizí tyká, oslovuje mě zlatem, kočkou, apod., jsem to přešla i přes to, že to udělal gynekolog, s kterým mám sdílet svojí intimitu. Dokonce jsem zašla pro větší dobro za hranice sebe sama a někoho s takovým jednáním jsem nechala ať mě v celkové anestezii odoperuje. Když jsem ještě při smyslech byla na operačním sále, kde mě chystali, říkala jsem si, jestli tohle celé není nějaká kamufláž pro BDSM porno průmysl. Potom, co jsem se probudila ještě oblblá z narkózy, mě doktor po pár větách štípl do tváře a pohladil, vybavila jsem si tátu, který mě štípal jako malou do tváře úplně stejně, a málem jsem skončila s infarktem, že mě odoperoval inženýr elektrotechniky. 

Není to jen ve světě, kde státy bojují na hranicích a všude jinde o svá ohraničená území. U mě už to dělají i orgány, které se snaží rozpínat své území a pohlcovat území jiného orgánu, možná chtějí převzít nadvládu nad dutinou břišní, kdo ví. Ale já a ani doktor jsme to ambiciózním orgánům nedovolili a teď se nemohu dočkat, až zase vyskočím na lehátko a přijde čas odstranit stehy.