Lit jak Liberec v roce 2021. 

Měla jsem pár dní po narozeninách, A. za mnou přišel s překvapením, že pojedeme na prodloužený víkend někam, kde je větší zima než v Praze. Nechtěla jsem se o překvapení připravit a tak jsem víc nevyzvídala. Každý má svůj osobní přístup k balení, já jsem si zabalila hodně minimalisticky, tři trička, jeden teplý svetr, jedny džíny, jedny boty a jednu bundu, asi sem si představovala nějaký srub. Pěkně jsem tu přípravu podcenila, od té doby mi partner musí na dovolenou tahat velký těžký kufr, no přece se s ním nebudu tahat sama..

Jeli jsme z Prahy na sever, takže mě hned v hlavě napadali Jizerské hory.  Cesta netrvala dlouho a my dojeli před hotel v Liberci. Vešli jsme do hotelu a rovnou se šli nahlásit na recepci. Začala jsem se stresovat, že jsem přípravu opravdu hodně podcenila. Dostali jsme krásný pokoj s názvem Royal Bed, jehož architektkou je Kateřina Součková. Pokoj to byl designový, z postele bylo vidět do krásné prosklené koupelny, ve které nechyběla ani toaleta. Byl to ohromný pokoj, který prohloubil náš vztah. Prošmejdili jsme ho a rozhodli jsme zajít do hotelového baru na skleničku.

S drinkem v ruce se mi do hlavy začala vkrádat myšlenka, co se to tu děje, že je tu tolik holek, které vypadaly, jak z reklamy na knihu „Jak sbalit 70ti letého milionáře“. Myšlenka mi běžela hlavou ještě pár minut, než si všimnu, že jde o soutěžící Miss Czech Republic, které jsou ubytované v tom samém hotelu. Řasy mají hustší než moje vlasy, jsou krásně namalované, oblečené a připravené na focení. Perfektní, vážně super, dívám se na svůj vytahaný svetr, poté na ně, na svůj svetr, na ně, na A., na svetr, na stehna, která se rozkydla v designovým křesle, na odraz své nenamalované tváře ve vyleštěné sklenici, na přítele, na svetr, na džíny a na barmana. V tom se začne tvářit nervózně i A. a svěřuje se mi, že opravdu netušil, že jsou v hotelu ubytované Miss. Zachovávám klid a říkám mu, že to nevadí, zatímco mu koukám do očí takovým pohledem, který má vyzařovat asi něco jako „Koukni se po jedné z nich a celou dovolenou s tebou už nepromluvím.“ Odebíráme se na pokoj abychom na sebe nahodili bundu a chystáme se do centra města. Centrum Liberce je v zimním čase nádherné a my si tak užíváme pohled na ruské kolo a na portrét Václava Havla, visící na radnici, který má připomínat výročí 10ti let od jeho úmrtí.

Večeře máme v hotelu. Vcházím tedy do hotelové restaurace a zjišťuji, že v příborech i sklenicích se dál bude odrážet můj nenamalovaný obličej a můj svetr, aby mi připomínali, že jsem doma nechala nejlepší kousky svého oblečení, které by mi mezi těmi Miss dodali sebevědomí. Pokládám si na svá rozkydlá stehna látkový ubrousek, abych si náhodou nezamazala jediné džíny, které tu mám. Uctívám pravidla etikety, která mi dávají možnost posadit se na místo s výhledem do místnosti a říkám si, že když už jsem oblečená velmi nevhodně na takto luxusní restauraci ukážu všem alespoň, že vím, jak se mám chovat. Mám ráda rohy místností, cítím se v nich bezpečně, a taky potřebuji prostor kolem sebe, takže sedíme u rohového stolu abych měla dokonalý přehled o celé restauraci, s tím, že A. na to doplácí, jelikož on má výhled jen na mě a do zdi. Snídaně byla pro sebevědomí snad ještě horší, hlavním důvodem bylo, že jsem měla jen ten jeden stejný svetr na všechny snídaně a večeře a pak ještě moje pohledy s ospalky v očích na soutěžící, které už na snídani byly namalované, učesané a připravené jít snad rovnou na vyhlášení. 

Po návratu do Prahy jsme se nad tím společně zasmáli. Do teď A. rád vypráví historku, jak mě vzal na prodloužený víkend do hotelu, kde byli ubytované Miss a jak jsem ho naschvál nechávala sedět s výhledem do zdi. Ovšem pak se přiznal, že mu jich bylo líto, když si k snídani nesli jen malinko bílého jogurtu se zrním a já si tak uvědomila, že po nich stejně hodil očkem. Ale ve finále mi došlo, že je pozoroval mnohem méně než já. A tak si nedělám nic ani z Miss, ani z toho, že nemám vždycky nejlepší outfit a už si nedělám ani nic ze svých rozkydlých stehen.