Ráno jsem si nasadila hodinky opačně. Všimla jsem si toho až ve dvě odpoledne. Krásný, jak si teď můžu dovolit neřešit každou minutu svého života. Jediný deadline, který momentálně hlídám, je ten spotřební u jídla.

Všichni kolem mě plodí nový život. Já taky! Na malinách, které mi už po jednom dni šly naproti a navíc jim narostly šedivé chloupky. Zvládla jsem to rychleji než všichni ostatní — a bez kočárku! Dokonce jsem se i vyspala, a to zatraceně dobře!

Hodně času teď trávím se synovcem. Po každém dni s ním jsem zmuchlaná, jako bych měla kocovinu. Každá matka, která tohle zvládá, má můj nehynoucí obdiv. Já po jednom dni — ani ne celém — padám do kómatu.

Moje statistiky kroků bez sedavého zaměstnání prudce vzrostly a reflexy se pomalu blíží k dokonalosti — ať už na padající předměty, nebo padající dítě. Nemůžu se dočkat jeho období „Catch me if you can“. Matky by v tu chvíli trumfly spoustu sportovců — kdyby ovšem měly čas to vůbec řešit.