Pamatuju si první rande s A. když mi před přechodem řekl „poběž“, důrazně jsem mu hned z první odsekla, že já zásadně neběhám.

Nemusím běhat abych měla pocit, že přímo utíkám. Včera jsem měla na ruce poprvé hodinky s vteřinovou ručičkou. Kdo to sakra dokáže nosit? Blázni nebo lidé, kteří se koukají na mobil, když potřebují vědět kolik je. Jiné zdůvodnění jsem si nenašla. Hodinky jsem sledovala vteřinu, ručička zatím oběhla ciferník jednou a půl krát, jsou snad rozbitý? Nebo můj synovec, který se narodil před čtrnácti dny a už se umí otočit na bříško a „oslavil“ třetí měsíc.

V teorii relativity přece nezáleží na gravitační síle, gravitační síla se mi za poslední rok zvýšila spolu s mou váhou ale i na těžší lidi přeci působí čas stejně. Tedy pokud zrovna nežijí ve vysoké nadmořské výšce. Najednou mi dává smysl koupit si protiatomový kryt na Praze 6, náhoda tomu chtěla ale je to i jediná nemovitá věc, kterou si na Praze 6 mohu dovolit. Když neuvidím denní světlo a budu v podzemí bude mi to přece letět pomaleji ne?

O víkendu se konala akce Red Bull Showrun. Zkusil jste si někdo natočit F1 s omezeným zorným pole asi na 400 metrů? Za celou akci formule projela úsekem asi dvanáctkrát, dohromady jsem jí viděla zhruba 40 vteřin. Těch 40 vteřin se ale protáhlo spolu s dalším programem do dvou hodin. Má pracovní deformace opět zapůsobila a já si to musel přepočítat, kdybych si to ale nepřepočítala měla bych pocit, že to trvalo mnohem déle.

Asi jsem si u té akce měla uvědomit, že se mi líbí driftování, a že bych měla přestat mít problém s tím, být na místě spolujezdce, zatímco A. s autem hází bokem. Já si jen uvědomila relativitu času.